První, nejdůležitější krok, je za vámi. Uvědomujete si, že vaše
chování může ubližovat vašim nejbližším. Pokud chcete udělat něco pro lepší budoucnost své rodiny a dětí, zvládat zátěž každodenního života, starosti a konflikty, kontaktujte nejbližší intervenční centrum. Získáte kontakty na organizace, které vám pomohou a poradí, jak řešit stresové situace přerůstající v násilí. 



Kontakt na nejbližší
intervenční centrum

   POMŮŽEME VÁM   
   Pavel, 42 let   
   Petr, 29 let   
   Jana, 41 let   

PAVLŮV PŘÍBĚH

S manželkou se dost hádáme.
Posledně na mě vyjela i dcera. Uhodil jsem ji tak silně, že omdlela.
Přijela Policie ČR, vykázali mne na deset dní mimo náš byt. Ani vídat je teď nemohu, ani jim zatelefonovat.
Po tomhle určitě manželka s dětmi ode mne odejde.
Dcera je už skoro dospělá, má kluka, ale synovi je pět. Viděl všechno, i to, jak se hádáme a jak manželce vyhrožuju.
Bojí se mě. Nechci o něj přijít. Musím s tím něco udělat.


Pavel, 42 let

PETRŮV PŘÍBĚH

Doma jsem často bránil mámu, když ji táta napadal, slovně i fyzicky, za cokoli.
Vlastně všechno, co doma máma udělala, bylo špatně.
Včera jsem dal facku mé snoubence. Odešla k rodičům.
To, že se bojím, že svatba nebude, mě tak netrápí.
Ale nevím, co se to se mnou děje. Najednou tma před očima…
Vůbec jsem tu hádku mezi námi nezvládl.
Vlastně ani o moc nešlo, vyčítal jsem jí, že byla s kolegy po práci na bowlingu.


Petr, 29 let

JANIN PŘÍBĚH

Hodně žárlím. Vím to o sobě.
Manželovi vyčítám každé malé zpoždění. Naposledy, když šel nakoupit a zastavil se cestou u kamaráda.
Řešili opravu auta. Hned jsem se do něj pustila. Měla jsem pocit, že mne neposlouchá.
Uhodila jsem ho do obličeje, rozbila mu brýle…
Bojím se, že jsem stejná jako máma…
Táta od nás kvůli tomu odešel. Vlastně se bojím, aby mě a syny taky neopustil.
Chci si udržet rodinu, manžela mám vlastně ráda, ale neumím se ovládnout.
Jak dlouho to ještě se mnou vydrží?


Jana, 41 let